-
Květinová zahrada Gustava Klimta byla zlatým hřebem na aukci impresionismu a moderního umění londýnské Sotheby’s
-
Cena se po souboji čtyř zájemců vyšplhala na 1,5 miliardy korun
-
Miliardář Ronald Lauder se svoji Dámo ve zlatém, kterou pro své muzeum na Manhattanu zakoupil za 135 milionů dolarů
-
Ve filmovém portrétu z roku 2006 s význačným názvem Klimt ztvárnil hlavní roli oblíbeného secesního umělce a malíře John Malkovich
Květinová zahrada Gustava Klimta za 1,5 miliardy
Obraz Květinová zahrada, v originále Bauerngarten, oblíbeného rakouského malíře s českými předky Gustava Klimta, se vydražil v londýnské aukční síni Sotheby’s v přepočtu za 1,5 miliardy korun.
Vyvolávací cena obrazu Bauerngarten Gustava Kimta na aukci impresionismu a moderního umění v londýnské síni Sotheby’s byla stanovena na 35 milionů liber. V průběhu aukce svedli o dílo bitvu čtyři zájemci. Prodejní cena se tak vyšplhala téměř o třetinu.
Výsledná cena však nebyla pro znalce žádným překvapením. Obrazy Gustava Klimta se v posledních letech prodávají za rekordní sumy. Vůbec nejdráže prodaným Klimtovým obrazem je Portrét Adély Blochové-Bauerové I, známý též jako Dáma ve zlatém. V roce 2006 ho pro své muzeum na Manhattanu zakoupil za 135 milionů dolarů (dnešním kurzem 3,45 miliardy korun) miliardář Ronald Lauder.
Malíř Gustav Klimt i jeho obraz Bauerngarten z roku 1907 mají mnoho společného i s Českem. Otcem malíře a výtvarníka, který se narodil v roce 1862 a stal se spoluzakladatelem vídeňské secese, je český zlatník a rytec Ernst Klimt pocházející z Travčic u Litoměřic. Ten měl s velkou pravděpodobností i vliv na rozvoj Gustavových uměleckých schopností. Během svého umělecky velmi plodného života se Gustav Klimt podílel také jako dekoratér na výzdobě řady interiérů, vedle Vídeňské univerzity třeba i na výzdobě divadla v Karlových Varech nebo v Liberci.
S Českem měl co do činění i samotný obraz Gustava Klimta. V roce 1910 by zakoupen předchůdkyní dnešní Národní galerie, pražskou galerií, za, na svou dobu, velmi vysokou cenu osm tisíc korun. V Praze plátno přečkalo až do roku 1968, kdy ho Národní galerie vyměnila ve skupině obrazů s mnichovskou galerií mimo jiné za díla Édouarda Maneta či Jana Kupeckého.